Jdi na obsah
Jdi na menu
Navěky spolu
25. 9. 2007
Slyším tvůj kouzelný hlas,
ale "cítím" z něj i chlast.
Děvky přivádíš k nám domů,
tam si dáš ještě několik loků.
Vodky, slivky,becháče i rumu
nabídneš ho i mně,
však já říkám: Ne, ne, ne!
Vrazíš mi jednu do zubů
a s děvkami jdeš dolů.
Do ložnice naší
vzdycháte až do páté ranní.
Já nemůžu žít bez tebe,
ale ty to asi dokážeš.
Nevím co bude až se probudíš,
zase to stejné téma, budeme řešit.
Děvky a chlast
to je tvá láska.
Nikdy si mě vlastně neměl rád.
Řekni, je to tak?
Vždy mi slibuješ hory, doly,
ale pak jsou z toho samé chyby.
Já už tohle nechci snášet
tohle všechno jsem měla vydržet.
Lži, podvody a zlo,
dělá se mi z toho mdlo.
Zavírám dveře a
opouštím tebe.
Až se vzbudíš,
nebudu to já u koho se probudíš.
Uvidíš děvky,
své hříšné holky.
Možná si to neuvědomíš až toto najdeš,
ale opouštím tě, lásko.
Bolelo to, tě opustit,
ale musela jsem, promiň.
Několik let tě pozoruji,
jak opíjíš se, zase.
Žádnou lítost, žádnou bolest
nevidím u tebe.
Jsi teď šťastný,
Můj milovaný?
Džbánem rozbíjí ti hlavu
tak tak se dobelháš z hospody.
Jsme oba dva venku.
Setkáme se pohledy
Přistoupíš ke mně
já k tobě také.
Poznáváš mě?
Ještě, aby ne.
Díváš se na mě překvapeně
asi si na mne zapomněl.
Toto bude, ale něco
jiného.
Za několik let jsem změnila
svůj pohled na svět.
„Darlo?“
Archiv
Kalendář
<< |
říjen / 2022 |
>> |